Bohumír Zámečník

Scandinavia Road Trip - Den 9.

Estonsko. Řehtající probuzení, vyvrcholení pobaltské turistiky v Talinnu, plný břich indické masaly, uťapané mokré nohy, arktický ležák.

Ráno mě neprobudilo sluníčko, ale hlasité ííhaháááá! Z ohrady na mě koukal hnědý kůň a šklebil se na mě. No jo vlastně, zaparkoval jsem vedle hypodromu. Kůň se zřejmě hrozně nudil, neustále toliž chodil kolem do kola a neměl do čeho by píchnul. Jen občas se u něj zastavily maminky z dětma, nebo babičky a natrhaly mu nějaké lupení. Ve vedlejších ohradách bylo koňů ještě víc a zdálky se začal pravidelně ozývat klusot skupiny koní - zrovna se totiž jely dostihy.

Jelikož jsem si objednal rezervaci na trajekt až na sobotu, mám tedy celý den na to, abych si mohl prohlédnout Talinn. Nejvíc mě lákalo samozřejmě historické jádro, a když bych měl čas, ještě bych mohl navštívit nedaleký skanzen Rocca al Mare. Nejdřív bylo ale potřeba trochu natankovat a taky jsem si říkal, že by nebylo úplně od věci se předem poptat v přístavu, co a jak, abych to pak nemusel řešit na poslední chvíli. Srandovní byla na jedné hospůdce deska s menu s nápisem Starobrno.

Chvíli jsem se motal po hlavní třídě a hledal nějakou vhodnou pumpu. K jedné jsem dorazil, šupnul hubici do nádrže a ono nic. Říkám si, to je divné, že by jim došla nafta, nebo co? Pak mi ale došlo, že ta budka vedle je automat a platí se předem. Vrazil jsem tam kartu, vyťukal požadovanou částku - ale kartu mi to vrátilo, že prý nějaká chyba v matrixu, či co. Řidič malého náklaďáku, co tankoval vedle, říkal, že to není moc dobrá síť pump, ať radši zkusím jinou.

Další pumpa byla už naprosto v pohodě. Jen jsem to k ní asi nemusel brát zkratkou otočkou na křižovatce. Překvapilo mě, že skoro u každé pumpy jsou platební terminály, takže se člověk může obsloužit sám. Někdy u pumpy není ani baráček s obchodem, čistě jen stojan s terminálem na kartu a pár kamer.

Netankoval jsem ale plnou, protože jsem si říkal, že snad ve Finsku potkám nějakou Shellku a natankuju FuelSave Diesel. Možná bude lehce dražší než v Estonsku, ale žere míň. Super na pumpách je, že pak člověk nemusí hledat veřejné záchodky někde v centru. Parkovací místo jsem našel kousek za placenou zónou jen asi kiláček od středu.

Po ranním stresu v ulicích konečně pohodička, foťáček a jde se do města! Už zdálky mě vítala masivní kulatá bašta a starobylá zdobená brána. Najednou jsem se ocitnul v jiném světě. Nádherné starobylé baráčky všude, kam se podíváš, většinou krásně zrekonstruované. Talinn snad nebyl vypleněn, takže se toho za mnoho staletí dochovalo hodně. Na každém druhém domě cedule s příběhem a zajímavými informacemi.

Starobylé město ale láká hodně turistů, takže občas jsem si připadal jak na Starém městě v Praze. Kromě angličtiny ale byla nejvíc slyšet ruština, a to jak u turistů, tak i u místních. Na každém kroku kavárničky, bary, krámky se suvenýry a tak. Ale relativně vkusné. Mezi uličkami jsem narazil i na pěkný krámek s pivy z celého světa. S holčinou, co tam prodávala, jsme pěkně pokecali a nakonec jsem si i jednu místní IPA odnesl.

Na hlavním náměstí se pod plachtami krčili prodejci na tržišti. Bylo vidět všechno možné, od pletených čepic se severskými vzory, přes krásné vyřezávané lžíce, jantarové šperky až třeba po šproty. Zas relativně přirozené a vkusné, ne takový umělý paskvil jako na Staromáku. To mě těšilo.

Přes den docela pršelo, místy bylo jen zataženo, místy docela fest foukalo. Deštník zas přišel vhod, i když se s ním trochu hůř fotilo. Třeba nahoře na vyhlídce na pevnosti. Prostě všude tolik míst k prohlížení, příjemná atmosféra, že se to těžko popisuje slovy. Víc asi uvidíte na fotkách. Jestli chcete někdy vyrazit na výlet jinam, než do Jižní nebo Západní Evropy, Talinn v Estonsku můžu rozhodně doporučit.

Říkal jsem si, že bych si taky mohl dát mezi tím celodenním chozením i trochu oraz a dopsat zas pár dní deníku. Cestou kolem jedné z hradeb mě zaujala cedula Chakra - Indian Restaurant. Je pravda, že jsem se dopoledne pořádně nasnídal - tek, celozrného toastového chlebíku se sádlem a cibulkou - ale už byly tak tři hodiny. Vida na cedulce s menu Murg Masala se dvěma papričkami a Naan bread, začal jsem slintat. K tomu nálepka TripAdvisor 2012 Winner. Nebylo co řešit, tradiční estonskou kuchyni pro dnešek oželím. Sklepní restauraci zdobil fakt krásný interiér v indickém stylu, obsluhovaly ale pěkné hnědovlasé Estonky, indické rysy teda rozhodně neměly.

Kuřecí masaly s rýží byl fakt kopec, že jsem myslel, že to po té konzervě fazolí nedám. Chuť luxusní, omáčka v krásně zdobeném kovovém koltíku, jen bych do menu dal tak max. jednu papričku. Asi jsem moc držka plechová. I když je pravda, že takové vindaloo, co jedl Lister z Red Dwarfu mě před lety druhý den pěkně prohnalo. Myslím, že tuhle restauraci cestovatelé z TripAdvisoru ocenili právem.

Po takové porci se mi ale začaly klížit oči. Byl teda asi nejlepší čas zkusit najít tu pěknou kavárnu, kterou jsem potkal hned na začátku prohlídky města. Capuccino měli moc dobré, obsluha příjemná. Holek a kluků za barem tam lítalo fakt dost a turistů tam měli požehnaně. Konečně jsem měl chvíli na to, abych zas dopsal jeden další den deníku.

Navečer jsem zkusil ještě odlovit nějakou kešku v parku. Místo jsem našel, ale kešku bohužel ne. Nohy už mě kolem osmé deváté večer docela bolely, skanzen byl už zavřený a tak byl nejlepší čas najít si zas nějaké klidné místo na spaní. Myslel jsem, že třeba bude nějaký starý baráček vidět přes plot skanzenu, ale všude byly stromy. Nakonec jsem našel takovou pěknou cestu nedaleko jezera za vilovou čtvrtí.

Snažil jsem se vyvětrat, ale komáři mě pěkně pozobali. Horší bylo, že oboje pevné boty mám mokré. Ty kožené přes den moc nevyschly, i když jsem je vycpal papírem. A ty druhé zimní jsou po celodenním chození v dešti taky pěkně prochcané. Budu ještě muset vymyslet, jak je pořádně vysušit, když teď tolik nepraží sluníčko. Asi nějaká kombinace papíru a teplého foukání v autě.

Večer jsem ještě ochutnal finské pivo Lapin Kulta Arctic Malt Dark Lager a pustil se do dalšího blog postu. Moc mě těší, že se mi pár lidí na FB ozvalo, že se jim ty moje kecy vlastně docela líbí a těší se na další pokračování. Dík :)

Ještě dobít baterie, nastavit budík, abych nezaspal. Ráno abych byl před jedenáctou v přístavu a ve dvanáct odplouváme směr Helsinki.

Když jsem dopil a dopsal, byla už půlnoc, i když venku to tak vůbec nevypadalo. Normálně bylo šero, že se dalo docela i číst. Holt čím dál na sever, tím jsou v létě noci kratší a za týden je dokonce i letní slunovrat. Ty jo, třeba bych mohl vidět i nějakou polární záři. Těžko říct, uvidíme.

Další den.

Comments

Fork me on GitHub