Scandinavia Road Trip - den 2.

Polsko. Ranní návštěva Kokotku, Čenstochová - co má společného Jan Pavel II. a Monty Python, Varšava - totálně ucpaná a děravá jako ementál.

Ráno bylo krásné, jen by to chtělo se ještě dospat a ne převalovat ze strany na stranu, hledaje vhodnou polohu zad. Ale co, příjemný start druhého dne.

Proč jsem jel vlastně do Tvarogu, když je to mimo původní trasu. Inu, nedaleko leží Kokotek. Tak se fakt jmenuje ta vesnice. Řekl jsem si, že si musím jejich ceduli vyfotit. Jelo se tam po státovce a už jsem se obával, že jsem to přejel a z celé zajížďky nic nebude. Ale bylo. Opravdu tam Kokotek měli, ale jen na malé cedulce. Kdyby měl velkou ceduli jako vesnice, bude tam přeci stát Kokot, to dá rozum.

Abych nezapomněl, včera jsem fotil už jednu podobnou vesnici. Jmenovala se Dziewkovice. Myslím, že o takové zábavné městečka a vesničky nebude po cestě nouze. To ještě malý Kokotek nic není... :)

Po poledni jsem dojel do Czenstochowe. Pamatuju si, že to je asi nějaké známé poutní místo a taky, že jo. Vidíte to na každém rohu. Zajímavé je, že hlavní kostel leží vlastně uvnitř původní pevnosti a kromě těch všech křížů a obchodů s vybavením pro kněze tam mají i pár festovních děl. Open-air kostel jak pro Iron Maiden, velká bronzová socha Jana Pavla II. (už píšu "Java"...), velké plakáty i malé cetky. Připomíná mi to trochu skeč z Monty Pythonů - Spannish Inquisition :) Jaké jsou hlavní zbraně španělské inkvizice? Červené kabátce, fanatická oddanost papeži, měkké polštáře a ... ó obavaný ušák! No, najděte si to na YouTube...

Zkusil jsem odlovit pár kešek, ale jedna mudlopaní na lavičce mi moc nepřála. Snad někde jinde.

Vymotat se z Czenstochowe není jen tak. Nebylo by to Polsko, aby nějaká silnice nebyla rozkopaná. Tentokrát hlavní tah na Warszawu. Měli tam nějak značenou objížďku, jenže jsem ji přejel. Trochu jsem se tam motal, až jsem se zamotal do nějaké prdele, teda fabriky. Takže jsem nakonec vzal zavděk navigací v telefonu, i když to žere data jak ďas. Po "dálnici" to celkem jelo, jenže není dálnice, jako dálnice. Tohle vypadá jako dálnice, ale je to jen rychlostní silnice. Takže vás může překvapit leccos. Např. přechod pro chodce. Nebo křižovatka s nějakou polní cestou, v lepším případě se semaforem.

Na jedné takové odbočce jsem to málem ťuknul. Auto přede mnou odbočovalo doprava, brzdím, snažím zařadit o pruh doleva, jenže i když blikám, místní frajer mi to tam zgusta vrazí, takže nemám pořádně kam jet. No a není to jednou, kdy vidím kolem sebe, jak ti řidiči na sebe mrdají.

Párkrát pauza na pumpě. A půlka nádrže je v tahu, takže čepuju. Taky mi vychází docela hezká spotřeba - něco kolem 4 litrů na 100 km! Nijak moc to neženu, hlavně mi jde o to dojet v pořádku.

Před Warszawou začíná silnice houstnout. Houstne až člověk stojí a jen tak na jedničku popojíždí. Asi tak 10-15 km až do centra. Je totiž pátek večer a to bude asi špička. Původně jsem si říkal, že zakempím před Warszawou, ale dal jsem pár requestů přes Couchsurfing a třeba bych mohl někoho potkat a přespat u něj.

Celkem vyčerpaný jsem konečně našel jedno volné parkovací místo. Nikdo se zatím neozval. Tak aspoň toastový chleba se sádlem mi trochu spraví chuť, jen kdyby to sádlo nebylo tak roztavené.

Hm, tak to vypadá, že budu někde muset zakempit. Podle mapy by nedaleko téhle čtvrti měla být nějaká zeleň. Zkusil jsem tedy jet dál podle mapy, ale dojel jsem úplně jinam. Obrovská vilová čtvrť, jak satelitní městečko za Prahou, ale 100x větší. Silnice je horší a horší. Nejdřív kilometry silnice, jeden retardér za druhým, potom rozkopaná půlka silnice a nakonec bahno, díry a louže přes celou silnici. A těmi sračkami se místní prodírají svými bouráky ke svým vilám. Takhle vypadá růst v praxi po Polsku.

Už abych byl z té Warszavy pryč. Vůbec se mi tu nelíbí. Moc lidí, totálně přeplněné auty. Nikde se nedá v klidu spát. Tak jsem se rozhodl, že i když už jsem dneska dal nějakých 300 km, ještě to zkusím dál na sever a s navigací.

Unavený jsem pokračoval už za šera po takové divné lesní státovce o pár měst dál. Všechno je tu takové moc rozlehlé, jako v Holandsku trochu. Nakonec mi mapa ukázala, že o jednu odbočku za mnou lze jet k nějakému rybníku. Tak jsem tam zajel. Sice cesta dál nepokračovala, ale aspoň takový trochu ukrytý kout. Konečně to dneska balím. Město Radzymin a tachák za dnešek ukazuje 340 km. Uff.

Ještě poplácat komáry od toho rybníka, pivko a sepsat zážitky do blogu, než to zapomenu. Tak dobrou.

Další den.