Scandinavia Road Trip - den 4.

Polsko, Litva. spaní v kempu pro mrtvé, liška bystrouška, zašmodrchaný smysl pro navigaci, piknik na soutoku řek v Kaunasu, motání jacka na kolejích.

Včera večer jsem ještě chtěl na nějaké klidnější místo, než u pláže s diskotékou. Po setmění, ale nedaleko kontrolovala Policja a za chvíli vybrabčili jednoho mladíka, který nadýchal. Pak odjeli, takže jsem mohl v klidu odjet. Ne že bych dělal nějaké lumpárny, ale prostě mě úplně nelákala představa, že by se mě vyptávali kam jedu a tak, kór jestli vůbec uměli anglicky.

Na mapě jsem si našel hezké odlehlé místo u lesa těsně u jezera, tak jsem tam zajel. Ze státovky vedla hliněná lesní cesta. Místo bylo fakt úžasné, západ slunce nad jezerem, ale už tam stály tak čtyři auta a skupinka lidí tam měla party. Tak jsem pokračoval dál, až zas ke státovce. Naproti parkoval karavan vypadalo to trochu jako kemp, trochu jako hřbitov, možná kemp pro mrtvé.

Ráno jsem se probudil brzo, ale už se tam začaly sjíždět roje aut a parkovat. Říkal jsem si, WTF?, do kempu asi v neděli ráno nepojede tolik turistů ve svátečním. Takže to bude asi hřbitov. Pomník kousek vedle auta, který v noci nebyl vidět, to potvrzoval - pomník lesníků, partyzánů, kteří padli ve válce. Dopravu hustě sjíždějících se aut řídili policajti, tak jsem si na tom místě ani nemyl zuby, ani nesnídal a radši jel někam pryč od tolika lidí.

Vyrazil jsem na sever směrem na Suwalki a na Budzisko, hraniční přechod do Litvy. Za Suwalki mi přes cestu přeběhla liška - to se mi zatím ještě nestalo, večer leda tak myš. Krajina na severu Polska začala kopečkovatět a to se mi líbilo. Zbytek Polska byla víceméně nudná placka, samé pole. Ani se nedivím, že tomu říkají Polsko. Do znaku by si mohli dát čápa - čapí hnízda byla všude.

Dál jsem to táhnul do státovce až do Kaunasu, což je velké město na soutoku dvou nějvětších řek Litvy - Nemunasu a Neris. To byl můj cíl pro dnešek, konal se tam totiž couchsurfingový piknik - pěkně v parku na soutoku řek. Trochu jsem ale pozapomněl trasu, kterou jsem si naplánoval - vypadala hrozně jednoduše - prostě jen dvakrát zabočit z dálnice a zaparkovat. Místo toho jsem odbočil na první ceduli "CENTRAS ->" a pak se motal.

Co mě ohromilo byla silnice kolem řeky - čtyři pruhy v každém směru (!). Myslel jsem, že to člověk ve městě vidí tak maximálně v Severní Koreji. Ostatně víceproudové silnice ve městech jsou v Litvě docela oblíbené. Bez navigace je to v neznámém městě na piču, kór když mám orientační smysl krtka a datový roaming 50 MB po pár dnech skoro vyplácaný. Tak jsem tam trochu kroužil po městě, až jsem s navigací dojel na původně zamýšlené parkoviště.

Jenže všude vidím, že parkování je placené: "2 lt / 1 val."? Co je proboha "val.". Zeptal jsem se týpka vedle, jestli tam není někde blízko bankomat. No a on na to, že v neděli je parkování zadarmo. A "val." je prý půlhodina. Placku na čelo. Měl jsem se hned podívat na ten parkovací automat, protože bych se to samé taky dočetl a ještě, že můžu platit SMSkou.

No tak jsem konečně po půlhoďce motání uličkami nechal auto ve stínu a mohl si dát zbytek dne relax. Prošel jsem si celou část soutoku s ruinami pevnosti a starého město. Je to fakt moc pěkné! Soutok je velký asi tak jako Labe s Vltavou v Mělníku, na špičičce písečná pláž a dál velký park. V neděli odpoledne všude plno lidí. Dokonce v parku mají i open-air cvičící stoje jako ve fitness klubu.

Nad parkem se tyčila rekonstruovaná kulatá věž pevnosti a pár hradeb. Kaunas byl po staletí docela významné město a jeden čas dokonce hlavní město velké litevské říše, která se táhla od Baltu až po Černé moře. V příkopu pod hradbami měl jeden týpek stanoviště s luky a šípy, kde si lidé mohli zastřílet. Dokonce i rozuměl česky. Taky jsem to s lukem zkusil. Ukázal mi, jak správně držet luk, jak mířit a tak. Vůbec založit a natáhnout šíp mi chvilku trvalo, takže mezitím by mě elfský lučištník desetkrát prostřílel jako řešeto, ale třeba se to může jednou hodit.

Staré město bylo taky moc pěkné. Všude to žilo. Co mě dost překvapilo, je to, že na zdánlivě lukrativní pozemcích blízko parku a staré pevnosti není jedna kavárna vedle druhé, ale tu a tam staré rozpadlé domy. Asi sem tolik turistů co do Prahy nejezdí a významé je spíš okolí náměstí a bulváru. Tam opravdu je jedna kavárna za druhou. Na náměstí je k vidění i zasklená vykopávka starodávné pece na tavení včelího vosku. Dříve totiž Kaunas exportoval i 1500 tun vosku ročně do celé Evropy - na odlévání, svíčky, psací destičky apod.

Ve více i méně odlehlých uličkách člověk potká jak krásné historické baráčky s cihlovými ornamenty, tak i spoustu dost oprejskaných budov. Asi jako v Praze na začátku devatesátých let. Sprejeři jsou tu taky aktivní, ale vetšinou nečmárají úplně píčoviny, ale spíš ornamenty a politické vztazy, jako např. šibenice a "1944". To je rok, kdy Litvu obsadil Sovětský svaz a Litevci Rusy v lásce moc nemají. Ale je tu i spousta velmi vtipného street artu.

Piknik byl naplánován od šesti v parku, tak jsem ještě nakoupil nějaké pochutiny a vyrazil. Najít to šlo celkem snadno, dvě slečny už rozbalovaly na trávě deky a na kolo věsili nápis Couchsurfing. Postupně se scházeli lidi, celkem přišlo asi 10-15. Byl to fakt pohodový večer, moc pěkně jsme pokecali a pak si i zahráli a zazpívali. Přišlo sousta místních, ale i lidi ze Španělska, Brazílie, Slovinska, Německa.

Nejvíc mě ale překvapila partička čtyř týpků a jeden měl na tričku nápis Prague. Říkám, "nazdar volové" :) Byli to studenti medicíny, jeden tu je na Erasmu a ostatní přijeli na pár dní na výlet. V akci sehnali lísky na bus Praha-Vilnius za 6 EUR tam a zpátky! Na plechovku Holby, kterou mi přibalil táta jen tak pro jistotu a já ji považoval spíš za takovou nouzovku, koukali jako na poklad :)

Nakonec mě vzali k sobě na kolej. Původně jsem si říkal, že klidně můžu přespat v autě, ale nakonec mě překecali. Měli tam docela veselo, partička lidí zase z celé Evropy. V parku jsem si nemohl dát ani pivo, protože jsem řídil a tak mě jejich večerní drink po dlouhém dni uvolnil.

V životě bych nevěřil, že budu na koleji v Litvě o půlnoci opravovat ukroucený jack k repráčkům. Když holky slyšeli, že jsem programátor, udělaly na mě udělaly smutné oči, že jim to nehraje. Ale pájku neměly. A tak jsem vytáhl kudličku a izolepu a jal se kroucení měděných drátků. Na jednom prkýnku jsme krájeli houby do večeře i isolaci z káblíku. Pango by to měl opravené za 3 minuty, já jsem nijak nespěchal, na plotně už se vařilo nějaké masíčko a při vyprávění příběhů z cesty to bylo za chvíli hotové. Sice hrozná prasečina, a kdybych byl u zkoušky z elektrotechniky, asi by mě hnali, ale repráčky hrály a to bylo hlavní. Jednooký mezi slepými králem.

S borci ze Šumperka jsme u skleničky kecali až do noci a ani se nám nechtělo moc spát. Fakt milí lidé. Další překvapení bylo, že slunce zapadalo až někdy v jedenáct večer a vycházelo kolem čtvrté. Prostě už se blížím k polárním oblastem. Musím si zvyknout a dát si hadr na hlavu. Jo a dneska to bylo kratší než v Polsku, pohodových 176 km.

Další den.