Scandinavia Road Trip - den 13.

Finsko, Švédsko. Padesátiletá letní sněhová bouře, tajemná hnědá Rystupije, dřevěné baráčky v Ii, komplikované shánění švédské datové SIMky, první (nano)cache, bílá noc v kalichu.

Bylo něco kolem tří ráno a slunce už svítilo, teda bylo pod mrakem, ale světlo. Zase jsem si přikryl ksicht nohavicí, abych měl půlnoc, ale za chvíli mě probudila kosa. Strašná zima. Byl jsem v autě, ve spacáku, co je do -20 °C, docela oblečený, ale prostě se nedalo spát. Tak jsem se trochu víc oblékl a pustil si na chvíli naftové topení. To je taky výborný vynález. Za chvíli bylo příjemněji a mohl jsem spát dál.

Ráno jsem si říkal, že bych se mohl konečně vyvenčit a vyčistit zuby, jenže v tom se spustil liják a pořád byla hrozná klepka. Vůbec se mi nechtělo ven. Na chvilku jsem to ale překonal a mohl pokračovat. Jenže za chvíli jsem nevěřil vlastním očím. Za týden vrcholí léto a najednou začalo sněžit. Nejdřív sem tam vločka, ale po pěti minutách už pořádná vánice, za kterou by se nejedny Vánoce nemusely vůbec stydět. Tak proto mi byla ráno taková zima.

Než jsem dojel pár kiláků k supermarketu, už byla tráva bílá a na silnici se auta brodila břečkou. Vedle mě zaparkovaly dvě místní dámy a jedna si to fotila. Ptám se jí, jestli to je jako normální tohle dobou na severu Finska, a ona, že teda rozhodně ne-e. Večer jsem se ve zprávách dočetl, že dneska byla v tom místě, kde jsem spal, nejstudenější noc za poslední 50 let, přišel arktický proud vzduchu a teploty klesly od cca 10 stupňů.

Nakoupil jsem tedy jídlo i naftu (Neste Oil Pro Dieslel za celkem pěkných 1,454 EUR/l) a mohl pokračovat na Švédsko. Neuplynulo ani pár hodin a najednou sluníčko, že jsem se zas za okýnkem potil jako prase. Odbočil jsem na hlavní cestu na Oulu, ale zaujala mě hnědá cedule majáku. Jupí, vyfotím si maják na pobřeží. Tak jsem jí následoval a dostal se na starou cestu paralelní s dálnicí. Jel jsem dál, až značka s majákem už neměla šipku, ale jen nápis Rantatie Strandvägen. Hm, tomu houby rozumím, ale uprostřed lesa asi maják nebude. Mají to nějak divně značené, takže dál na Oulu. V duchu jsem si ten název opakoval, že si to místo pak najdu na mapě, ale za pár minut už jsem netušil. Nějaká Rystupije, nebo jak to bylo?

Na předměstí velký hypermarket Prisma. Super, bude tam určitě záchod a třeba i free wifi. Protřebuju ho (to wifi) totiž, abych mohl udělal jednu platbu přes netové bankovnictvní. Posílají totiž ověřovací kód a musel bych dvakrát vyměnit SIMky a mezitím by mě to chcíplo. Na wifíčku si dám jen českou SIMku do mobilu a je to cajk. Super, měli tam obojí. Sice žádný nápis free wifi, ale dvě wifiny byly úplně otevřené, bez šifrování.

V centru Oulu se mi stavovat nechtělo a radši jsem chtěl pokračovat dál. Za pár kiláků zase ona hnědá cedule s majákem. Vedla nějakou lesní cestou a na konci zase Rantatie Strandvägen ale maják nikde. Zeptal jsem se tedy paní, co šla k vedlejšímu autu, jestli tam mají nějaký maják. Máják? Jako tady? Těžko, ale jsou tady pěkné staré dřevěné baráčky u řeky a nějaké muzeum.

To město se jmenuje Ii (dvě i za sebou) a to co vypadalo jako moře, byla ve skutečnosti řeka, která měla deltu ještě o pár kiláků na západ. Od starých dob se tady čile obchodovalo a některé staré malebné domečky se dochovaly dodnes. K tomu stezka s informačními tabulemi a sluníčko. Ani jsem nemusel do Raahe.

Cesta po státovce ubíhala rychle. Přede mnou ale jel jeden kamion. Nejdřív jsem se ho snažil předjet, ale v protisměru buď pořád něco jezdilo, nebo tam nebylo vidět. Ale pak jsem si uvědomil, že to vlastně není ani potřeba. Když jedu 70-80, žere to mnohem míň než ve stovce.

Byly necelé čtyři odpoledne a dorazil jsem do Tornia, skoro na hodinu přesně tři dny ve Finsku. Přejel řeku a ocitnul se ve Švédsku, ve městě Haparanda. První, co mě zdálky uvítalo - IKEA! To je sice pěkný, že tam mají na ceduli nějakého lososa s bramborami, ale já bych radši datovou SIMku. Chvíli jsem tam jezdil po městě a hledal nějaký kiosk, kde by se dal koupit balíček od Lycamobile, který mi vycházel nejvýhodněji, ale všude měli jen Telia Halebop - bez jakýchkoliv informací.

Nakonec mě prodavač z kiosku doporučil obchoďák s elektronikou Elgiganto. Projel jsem si město, hodil to na parkoviště k obchodnímu centru, že se půjdu vydat hledat toho giganta. Otočím se a on stojí hned vedle mého auta. Super. Obsluha byla milá, ale měli jen balíček Telia. Ok, nikde žádné informace tak se aspoň poptám. Nakonec mi tam vycházela SIMka + kredit s 1 GB na měsíc za 100 SEK, tj. něco jako 300 CZK. Ok, to se bude hodit a už je moc hodin. Řešily to dvě milé slečny, jedna pořád někam volala nebo na někoho čekala a obě hrozně zajímalo, odkud a kam vlastně jedu.

Tak jse to vzal. Manuál jen ve švédštině, nikde žádné popisky s parametry. Zkusil jsem to aktivovat, ale zas nic, žádná potvrzovací SMS, nic. Restart. Nic. Pak jsem si vzpomněl na Lotyšsko, kde stačilo zadat APN, kouknul jsem do kompu na uloženou wiki a ejhle, APN nebylo nastaveno automaticky. Tak jsem to tam šupnul ručo fučo a už to svištělo. Po Finské SIMce, která byla za 3 minuty vyřešená, stála pár euro a měla 50 GB FUP, tohle byla asi nejhorší SIMka ze všech čtyř zemí, co jsem zatím kupoval. To i v tom Lotyšsku měli aspoň základní anglické popisky. Asi tu na turisty, co potřebují připojení k netu, moc nejsou zvědaví. Ale co, net běží a já mohu v klidu pokračovat.

Taky jsem si našel, co je ta tajemná Rystupije, pardon Rantatie Strandvägen. Jde o nějakou turistickou cestu podlém pobřeží Finska, v překladu nějako jako Bothnian Coast Line. No a ty hnědé cedule jen ukazují, kudy vede tahle cesta a kde je nějaké zajímavé místo. Bohužel si jako symbol nemohli nevybrat už nic konkrétnějšího než právě maják.

Překvapilo mě, že tu mají okolo silnic lesy zaplocené a občas nějaká vrata. Zajímalo by mě, jestli je to, aby jim na silnici nechodili sobi, nebo se bojí, že by jim někdo ukradl dřevo, když je ho tu všude tři prdele. Za chvíli značka s kempem a zastavil ve městě Kalix kousek od řeky, co se vlévá do moře. A opravdu mají ve znaku kalich.

Moc se mi už nechtělo dál, šel jsem se projít a třeba odlovit nějakou kešku. Jedna je nedaleko hřiště, další u kempu, ale žádnou z nich se mi opět nepodařilo najít. Až v centru se na mě konečně za dva týdny cesty usmálo štěstí a já našel jednu nano-cache. Naftu tu mají docela drahou, vychází na nějakých 45 CZK/l. Ještě, že jsem doplnil zásobu ve Finsku. Ale před Norskem bude ještě potřeba vzít za vděk i "levným" švédským palivem.

Dneska 240 km, celkem skoro 3000 km, zbývá taky něco kolem 3000 km, 13 dní za mnou, 13 přede mnou. Jsem zhruba v půlce cesty. Je tu docela klid, tak tu za sepíšu kus deníku a přespím. Už se smráká a ani se mi nechce věřit hodinám, že právě odbila půlnoc. No jo, jsem už jen pár kilometrů od nejsevernějšího místa mojí cesty, které bude někde vedle města Töri a za týden bude letní slunovrat. Přes mraky ale midnight sun nevidím.

Další den.