Scandinavia Road Trip - den 18.

Norsko. Střechy porostlé smrčky, laciná nafta, naleštěné káry, lišejníkové království, ovce na sněhu, ukryté peřeje.

Na noc jsem se pro jistotu teple nabalil, ale od rána na mě pražilo sluníčko, lepší než klepat kosu. Na parkoviště se začaly sjíždět davy lidí, co se nejspíš těšili na pěknou nedělní procházku po parku. Rád bych ještě vidět taky nějaký fjord, když už jsem v tom Norsku. Místo hlavní cesty jsem tedy zvolil zajížďku přes Orkvanger.

To co, nejdřív vypadalo jako pár fabrik a překladišť na břehu moře se ukázalo mít pěkné odpočinkové místo na pobřeží pro místní i turisty. Prošel jsem se tedy po molu, svlažil ruce v severním moři, koukal, jak se kopce svažují do moře a zkoušel odlovit taky nějakou kešku.

Dál jsem pokračoval horskými údolími zase zpět na státovku, na kterou jsem se měl napojit ve městě Berkåk. Zase už pršelo a mraky se valily přes vrcholky hor. V jednom městečku mě zaujala krásná roubenka se střechou porostlou trávou. Ono takové bylo každé druhé starší stavení, ale tahle měla své parkoviště, záchody i ceduli. Dokonce i autobusovým zastávkám na střeše raší mladé smrčky. Fakt rozkošné.

V Berkåku jsem natankoval, zarazila mě cena 12,84 NOK/l. Nějak levné na Norsko. Ceně odpovídala i fronta u pumpy. Asi měli nějakou nedělní slevu. O město dál čepovli naftu dokonce za 12,19 NOK/l, tj. necelých 44 Kč, nejmíň, co jsem v Norsku viděl. Nejvíc bylo přes 53 Kč. Jelikož venku hustě pršelo, dal jsem si kafčo a na chvíli šel psát deník. A taky jsem zas vytáhl ukulele, do toho deště se ty písničky docela hodily.

V Oppdalu měli celý motel roubený a porostlý trávou. A před ním naleštěné hranaté ameriky a žihadla značky Pontiac. Holt někdo jde v neděli do lesa, někdo jede provětrat káru.

Řeka tekla údolím proti mě a cesta se zvedala. Jedeme do hor. Příroda kolem začala být taková nějaká hezčí a okolo žádné baráky. Aha, vlastně projíždíme národním parkem Kongsvoll. U jednoho odpočívadla jsem se už nevydržel kochat jen koutkem oka, zastavil jsem a nažhavil všechny fotoaparáty.

Ty skalky porostlé lišejníky a vřesy a mezitím bublající říčka stály za to si je prohlédnout pěkně zblízka. Naprosto úžasné. Vypadá to tu jako něco mezi Středozemí a Mordorem, ale přes samé keříčky lišejníku není kam šlápnout. Jestli někdy pojedu zase do Norska, do tohohle parku chci. Byl fakt rozlehlý a to jsem projel jen maličkou jeho část.

Cesta šla pořád nahoru a najednou kousek u silnice vidím na jedné straně stádo ovcí, na druhé sníh. A na obzoru dramatická oblaka. Kouknu na kompas a vidím nadmořskou výšku skoro 1000 m. Tak to už dává smysl, co tu dělá ten sníh.

Po chvíli šla už silnice jen dlouho celkem prudce dolů a já přistál v údolí ve městě Dombås. Ne, ukrajinský Donbas to opravdu není. Chvíli jsem odpočíval, koukal na kompas, o kolik stupňů severní šírky jsem zase pokročil a přemýšlel, kam to na noc uložit. Chtělo by to někde mimo město.

Pokračoval jsem tedy dál rozeklanými údolími až jsem našel jedno hezké odpočívadlo u města Nord-Sel oddělené od hlavní silnice skálou. Za pár skalkami na druhé straně a za nespočet hajlzpapíry se skrýval pohled dolů přímo do divokých peřejí řeky Lågen. Spát by se tu dalo celkem slušně, už jsem celý utahaný zas po kolika klikatých kilometrech.

Dnes 275 km a 4387 km celkem. Další plán je navštívit Oslo.

Další den.