Scandinavia Road Trip - den 21.

Švédsko, Dánsko. Hekající běžec, jahody ve Varle, tajemný rosol na pláži, stopař na dálnici, most ze sci-fi.

Poté, co jsem se v lese na ostrvě Tjörn vzbudil, bylo na cestě docela "rušno". Kromě pár aut se na mě šel podívat jeden zajíc, uháněl okolo běžec s ortézou na koleni, co hekal jako ve východoněmeckém péčku, a pak s skoro nahatý lyžař, co se potil na kolečkových lyžích.

Vymotal jsem se z labyrintu silniček na ostrově a zase se napojil na dálnici na jih. Zastihlo mě ale pěkně silné pršení, že jsem znovu byl šťastný jak blecha, že jsem si před cestou koupil pořádné stěrače.

U města Kungsbacka mě zaujala cedule Varla, tak jsem se tam jel podívat a vyfotit si ji do sbírky. Aspoň bylo poblíž parkoviště a já si mohl dát svačinku a doplnit naftu (pumpa OKQ8, nafta za 14,51 SEK/l). Nedaleko prodávala slečna jahody, nebo spíš celou dobu někomu volala, protože nikdo nezastavoval.

Odpoledne jsem hledal místo pro oběd. Docela pěkně vypadala pláž u města Ängelholm. A taky, že jo, pěkný les, turistické parkoviště, záchody, dokonce i ohniště. Po zaparkování šli kolem nějací důchodci, manželský pár, a hned se se mnou dali do řeči. Za dunami nekonečná písečná pláž plná kousků škeblí z průlivu Kattegat. To si pamatuju ještě ze školy - Kattegat a Skagerrak. Kattegat je prý v překladu kočičí ocas. Asi to tam námořníci neměli úplně snadné, aby někde neztroskotali.

Na pláži mě zajalo, co Severní moře vyplavilo kromě mořské trávy i za takové kusy rosolu. Asi nějaké medůzy či co. Sluníčko za chvíli vystřídaly černé mraky a já měl ještě takovou chuť na teplý zázvorový čaj, polívku a fazolky. Za chvíli už hřál ohýnek a mraky šly šejdrem.

Už se blížil večer a já se rozhodl, že do Dánska to není zas tak daleko a že tam zkusím dojet ještě dnes. Kodaň už asi nedám - je to zas komplikované a drahé někde zaparkovat, bolí mě koleno, musel bych v noci jet dál hledat místo na spaní a stejně asi bude pršet. To si radši v klidu prohlídnu zítra nějaký menší malebný městečko.

Cestou po dálnici mě fascinoval stopař, co si to úplně v klidu štrádoval s krosnou na krajnici a ještě mával palcem. Jako, kdyby to byl nějaký slušný stopak, klidně ho vezmu, abych si s ním pokecal, ale zastavoval na dálnici je jako strkat ruku do košíku s jedovatými hady.

Na sloupu cedule "Last exit in Sweden" a přede mnou se začaly rýsovat pilíře mostu. To bude ten slavný Øresund. Za chvíli budka, v ní dva chlapíci. Zaplatil jsem 49 EUR, ani to nechtělo PIN, a mohl pokračovat po moři do Dánska. Vybral jsem si takovou dvojsečnou dobu. Jel jsem na západ a přímo do očí mi smažilo sluníčko. Ale na druhou stranu pohled, který se přede mnou rozprostíral za to mýto stál. Připadal jsem si jako v ilustraci k nějakému sci-fi románu.

Silnice vedla po mostě docela vysoko, pode mnou šplouchaly vlny na moři, v dáli mořské větrníky a na obzoru se rýsovalo Dánsko. Z Kodaně odlétalo prudce vzhůru každou chvíli nějaké letedlo. Poté, co se most zase začal svažovat dolů, vidím před sebou jen moře. A kde je zbytek mostu? Za minutku jsem se zanořil do podmořského tunelu. Před chvílí oslnivé světlo, teď zas tma jak v řiti. Až vyjedu, nic neuvidím. Taky, že ne. Na konci tunelu jsem si připadal jak krtek, co právě vykoukl z díry.

Kodaň jsem jen projel a ani už nezajížděl do centra a pokračoval se zamhouřenýma očima dál po dálnici. Auto už mělo od Švédska žízeň a tak jsem ho napojil v Shellce u Karlslunde, nafta za 11,57 DKK / l (1 DKK ~ 3,8 CZK). Jak jsem tak odpočíval, přijel natankovat taky kamion s velkým nákladem. Když jsem pak vyjížděl, byl trochu šprajcnutý u výjezdu.

Na obloze se začaly dělat naprosto luxusní červánky, že jsem si říkal, škoda, že jsem po tom mostě nejel o hodinu později. Parkoviště jsem našel u města Borup - kousek u dálnice, ale docela tam byl klid.

Místní SIMku v Dánsku a Německu už řešit nebudu, koupil jsem si další balíček datového roamingu od Mobil.cz, 100 MB za 185 Kč. Na navigaci to snad bude stačit.

Dnes rekordních 440 km, celkem 5494 km, zbývá cca 1130 km.

Další den.