Scandinavia Road Trip - den 23.

Německo. Burácení stíhaček, vikingské dědictví, kolik stupňů Celsia vydrží iPhone 4S?, smrad spáleného železa a klepající gumy, jak je ucpaná noční dálnice za Berlínem?, zuřivý pes v černém lese.

V noci mě zas pěkně bolelo pravé koleno. Namohl jsem si ho před měsícem na vandru a doteď mě pobolívá. Musím někde sehnat kostival. Abych se ráno dobře vyspal, nejdřív mě ve snu ukradli auto, pak mě tam někdo pořád honil, až mě probudilo burácení stíhaček, tentokrát už pravých. Jejich burácení mě doprovázelo celé dopoledne.

Ráno po silničce kolem už projelo pár aut, a když sem si sbalil postel, jeden projíždějící řidič v dodávce se na mě koukal zvlášť divně. Ale to je jeho problém. Nicméně lepší bude najít si pro snídani nějaké klidnější místo. Zvolil jsem tedy parkoviště v obci Busdorf, které mi doporučovala nedaleká keška.

V obci jsem se i s navigací zase trochu zamotal, protože GPSka je asi trochu vedle a hlásí "odbočte doprava" na sousední křižovatce. Poté, co jsem se vymotal ze zástavby rodinných domků a napojil se na cestu lemovanou stromy, dorazil jsem na pěkné parkovišťátko s informačními cedulemi.

Ta hora přede mnou vypadala jako vikingská mohyla. Za chvilku jsem se ale dočetl, že to žádná mohyla není, nýbrž je to kus dlouhé hradby, která dokola obepínala město Haithabu s přístavem a pak se táhla dál. Chránila Vikingy před nájezdy Anglů a Sasů. Postavili ji někdy před 1000 lety. Nedaleko taky leží jedna keška, tak proč bych ji taky neodlovil. Už na parkovišti a pak po cestě jsem zjistil, že tam pazourky jsou fakt všude.

Po snídani, stále za řevu tryskových motorů stíhaček, jsem se konečně mohl vydat zpět na dálnici. Začal se dělat pěkný hic. Dál už je to celkem nuda. Skoro pořád dálnice, občas nějaká spojka dálnic, občas kolona. Na jednom parkovišti jsem zjistil, že teplo ze sluníčka iPhonu moc dobře nedelá a on sám to pozná a vypne se, šikula.

Dál jsem přemýšlel, jestli to zabalím ještě před Berlínem, nebo to prubnu a dám to až za Berlín. Byl pátek večer a po zkušenostech s ucpanou Varšavou se mi moc centrem projíždět nechtělo, i když situace na dálnici nic špatného nevětšila. Byl jsem utahaný a představa, že bych dvě hodiny popojížděl na dvojku mě moc lekákala. Tak jsem tedy zvolil vnější okruh po dálnici, který byl sice asi o 20 kilometrů delší, ale zato provoz tam byl fakt velmi mírný.

Měl jsem za sebou asi 450 km a únava tomu odpovídala. Každou chvíli jsem musel zastavit a trochu si odpočinout. Sice zdržení, ale pořád lepší než na pár vteřin usnout a někam to napálit. V jednu chvíli jsem začal slyšet pár kiláků takové divné pravidelné hupsání a ucítil jsem smrad spáleného železa. Určitě jsem někde píchnul a teď brousím ráfky, pomyslel jsem si. Na asi 5 km vzdáleném parkovišti jsem kouknul na gumy a ty byly naštěstí naprosto v cajku. Asi ta dálnice je hrbolatá a načuchnul jsem pálící se brzdy kamionu přede mnou.

Už se setmělo, po cestě na sever celkem brzo, "už" v deset večer, a mě se fakt chtělo do pelechu. Už jsem myslel, že to nechám do zítřka na jednom parkovišti u dálnice. Chvíli jsem si dáchnul a pak jsem si to rozmyslel. Pořád tam sviští jedno auto za druhým a hučí kamiony, na zítra bych se moc nevyspal a to mi zbývá okolo ještě 400 km. Rozhodl jsem se, že se přemůžu a podle půdvodního plánu ujedu ještě pár kiláků z druhému nejbližšímu exitu a hodím to někam do lesa k městu.

Dálnice byla v noci úplně prázdná. Do ausfahrtu 5a jsem nepotkal snad jediné světlo ani v jednom pruhu. Zamířil jsem to k městu a ještě před ním odpočil do nějaké průmyslové zóny. Na jednom parkovišti vedle už spal kamioňák, tak jsem pokračoval, až zas cedule města skončila. A hle, pěkná odbočka do lesa a za chvíli dokonce prostorné parkoviště na několik aut. Super. To je moje dnešní místo!

Z dálky se slabě ozval projíždějící vlak a provoz z dálnice nebyl slyšet skoro vůbec. Nejhlasitější byly tak možná noční cikády, nebo ptáci. Tady se bude odpočívat dobře.

Než jsem usnul, ještě jsem kousek vedle uviděl projíždějící auto a celkem zuřivě štěkal pes. Myslel jsem, že jde po mě nějaký myslivec, ale nic. Za chvíli bylo úplně ticho a já mohl konečně jít spát. Zítra možná dojedu až domů.

Dnes nejdelších 488 km, celkem 6331 km.

Další den.