Bohumír Zámečník

Scandinavia Road Trip - Den 16.

Švédsko, Norsko. Bílé probuzení, saracén v horách, hadí cesta lesem, trable se SIMkou, červánky nad peřejemi.

Tentokrát mě ráno u jezera neprobudilo sluníčko, ale sněžení. Nebyla to taková silná bouře jako ve Finsku před pár dny, ale sněžilo celé dopoledne. No jo, jsme přeci na severu. Moc se mi ani nechtělo ven, ale bylo potřeba pokračovat. Za nějakých dvacet kiláku máme Norsko a tím pojedu dalších asi 1100 km na jih.

Nakonec jsem se rozhoupal z postele, najedl se, jak jinak než chlebíku se sádlem, solí a finským sýrem, zralým víc než moje nohy, a dal se na cestu. Hory se začaly trochu zvedat a na kopečkách kolem silnice rostly jen malé břízky a pod nimi nějaká taková rašelinovitá tráva. Vrcholky hor byly bílé a občas se na ně usmálo sluníčko.

Za se přede mnou objevila jen taková malá zdvižená závora a modrá cedulka Norge. Nikde žádní celníci, kteří by mi šli kontrolovat, jestli nemám o nějaké pivo navíc, které musím proclít, nebo že ten kousek zázvoru je nepovolená rostlina. Nebyl tam vůbec nikdo. Maximálně tak lišky zalezlé ve svých norách. A taky pěkná klepka. Ok, tak jsem tedy v tom Norsku.

Projel jsem kolem jednoho jezera a příroda se zase začala trochu měnit. Ty tam byly bažiny a borové lesy jako ve Švédsku. Po slabé půlhodině byly pryč i chudé kopce s nízkými břízkami. Hory byly větší, údolí hlubší a okolo ze zelenaly šťavnaté smrkové lesy. Cítil jsem se jako ve Švýcarsku. Jen tam je to všechno takové maličké, stěsnané, tady ty hory i údolí byly obrovské.

Sněžení odvál vítr a skrz mraky zase pražilo sluníčko. Přede mnou se najednou začaly vyjevovat nádherné výhledy do dáli a fotografovo srdce muselo zaplesat. Snad ty fotky nebudou až moc kýčovité, ale prostě tohle bylo to správné osvětlení.

Kilometry na tacháku přibývaly a nikde žádné město, jen občas nějaká samota. V jedné zatáčce mě překvapilo něco, co bych na dalekém severu v Norsku teda na první pohled zrovna nečekal. Proti mě si to z kopečka na kole fičel černoch v nějakých adidaskách a s kulichem na hlavě. No jo vlastně, tyhle severské země mají silnou imigrační politiku a vstřebávají imigranty z celého světa.

Za chvíli jsem dojel do městečka Trofors v údolí. Cena paliv je opravdu dost vysoká, na stojanu na pumpě jsou skoro stejné cenovky jako ve Švédsku, jen kurz není 3 CZK na 1 SEK, ale 3,6 CZK za 1 NOK. Nafta za 14,50 NOK, tj. cca 52 CZK, benzín za 16 NOK, tj. skoro 58 CZK! Ještě, že jsem dotankoval nádrž před hranicemi. Cesta je ale daleká a někde v Norsku natankovat přeci jen budu muset.

Zaparkoval jsem u supermarketu a na dětském hřišti taky dvě maminky s dětmi, původem zřejmě z Afriky. Když tak o tom přemýšlím, první přistěhovalce jsem potkal už ve Švédsku těsně za hranicemi s Finskem a pak snad v každém městě.

Po pravdě, je mi celkem jedno, jestli je někdo bílý, černý, fialový, nebo třeba zelený s tykadýlky, ale vidím tu s částí přistěhovalců jeden naprosto zásadní problém. Nazývá se islám. To co se schovává za falešný kabátek pokojného náboženství, je ve skutečnosti velmi agresivní totalitní ideologie založená na násilí, nenávisti a úplném zotročování a zašlapání rozumu do země. Jeho brutální projevy se snad ani nedají popsat slovy, je to na zvracení.

Bohužel liberálně orientovaným sociálním inženýrům s různých vládních i nevládních organizací, kteří stojí za imigrační politikou v Evropě, to v lepším případě jedno, v horším případě to dělají s podporou zemí Blízkého východu, které mají zálusk na Evropu. Naštěstí spousta běžných lidí nejsou zas tak úplně blbé ovce a díky internetu mají dnes přístup k informacím, které jsou v běžným médiích zcenzurovány, protože to je přeci “politicky nekorektní”. Ani bych se nedivil, že současná situace někdy za deset dvacet let vyústí v občanskou válku za svobodu… Fakt jako nemám zájem, aby mi nějaký drzý Ahmed brutálně vošukal dceru, proti její vůli, a pak ji “za trest” ukamenoval.

I když jsou to důležité věci, nechme ale pro tuto chvíli politiku stranou. Nechci se rozčilovat, jsem přeci na dovolené. Zkusil jsem se tedy poptat po nějaké datové SIMce v supermarketu, pak ještě v elektro obchodu, ale nic neměli. Týpek z elektra mi doporučil, ať se podívám do nějakého většího města na jihu. Je to tak minimálně 200 km. No jo, příroda pěkná, ale je to taky prdel světa. Tak jsem aspoň za městem našel hezké parkování a udělal si u řeky teplý oběd.

Ani se nedivím, že v Norsku je mimo město limit jen 80 km/h. O moc víc se tu stejně jet nedá. Tady nahoře vede jen jedna páteřní státovka, která se klikatí jako had - z kopečka do kopečka, doprava, doleva, pořád nějaká zatáčka a řidič musí být neustále ve středu, co se za ní vyloupne. Jen občas nějaká odbočka k samotám, nebo menším osadám. Provoz na téhle hlavní silnici je docela hustý. Řidiči se tu s tím ale tolik neserou jako ve Finsku, nebo Švédsku. Déšť, nedéšť, spousta to valí dost rychle a předjíždějí. Do toho se pořád střídalo pršení a sluníčko.

Už byl večer a padala na mě únava, chtěl jsem si dát trochu voraz a pak kafíčko. Zrovna vhod mi tedy přišlo jedno bistro na hranici krajů. Trochu jsem si dáchnul, až mě probudilo nějaké české kecání. No a opravdu za mnou stála dodávka s českou značkou a v ní asi pět urostlých chlapů, co jeli chytat ryby k moři dál na sever.

Potom, co jsme pokecali, šel jsem si tedy dát to kafe. Jenže, co jsem vlezl do vnitř, kluk za kasou na mě, že už má zavříno. Bylo jen pár minut po šesté. Když je mu návštěvník, co chce utratit prachy, na obtíž, tak má holt mládenec smůlu, tržbu mu neudělám.

Dál mě cestou zaujala cedule s nějakými vodopády. Na přehradě stála vodní elektrárna a nad ní muzeum věnované lososům. Večer už bylo asi zavřené a žádný vodopád vidět nebyl.

Večer jsem konečně dojel do nějakého slušnějšího městečka jménem Grong, což znamená smrk. Naproti pumpě obchoďák s povědomým názvem Rimi. Tady by konečně mohli mít nějakou SIMku. Bylo 20:45 a v devět zavírali, snad to ještě stihnu. U kasy jsem se mladého týpka poptal po SIMkách a fakt nějaké měl.

Koupil jsem tedy NetCom, který měl podle wiki slušné podmínky. Co jsem ale krabičku rozdělal, zjistil jsem, že je prázdná! Tak jsem mu to teda vrátil, že ze skladu vzal blbou krabici. On tam teda ještě zapátral a přinesl mi obálku se SIMkou. Jenže to zase zmatlal, v autě jsem zjistil, že v obálce byla SIMka od Chilimobil, nikoliv NetCom. Ale tak aspoň něco. Zkusil jsem tedy, jestli se mi to podaří rozchodit, ale velký kulový. Samý error a chtělo to registraci s jménem a norským Personal ID, manuál a všechno jen Norsky. Ach jo.

Týpek šel už z práce a zamával mi. Tak jsem ho ještě odchytil, že to zase popletl a že mi to stejně nejde. On na to, že se mi na to podívá a zkusí to aktivovat. Chvilku si s tím hrál a pak usoudil, že nejjednodušší bude, když se stavíme přes ulici k němu domu a on to aktivuje přes komp. Jenže tam to zas chtělo to Personal ID a dokonce ho i nějak validovalo.

Pak mi řekl, že se můžem stavit vedle na pumpě, že se zkusí poptat. Slečna opravdu měla velký výběr, asi čtyři různé balíčky, ale jako všichni ostatní prodavači naprosto o tom nic netušila. Balíčky taky neměly žádné rozumné popisky, natožpak v angličtině. Z jednoho na mě koukal nápis Lycamobile, který podle wiki měl mít dobré parametry, tak jsem ho vzal. Týpek mě ale překvapil, že mi ten balíček zaplatil sám.

V autě jsme to pak zkoušeli aktivovat, kus manuálu byl sice v angličtině, ale SIMka nebyla ve velikosti pro iPhone. Tak jsem mu poděkoval s tím, že to zkusím rozchodit na druhém telefonu. Že se mi tak ochotně, věnoval jsem mu flašku Merlota, co jsem koupil za pár šupů v Litvě pro nějakého couch hosta. On na to koukal, jak na zjevení, že tak drahou flašku si ode mě nemůže vzít. Musel jsem mu vysvětlit, že ne všude mají tak šíleně drahý chlast jako tady na severu.

Byl jsem utahaný jako kráva a všechno se mi sralo pod rukama. Nemyslel jsem si, že bude takový porod rozchodit obyčejnou norskou SIMku. Záložní telefon HTC Desire se ukázal jako úplně na houby, protože se mu rozbil kontakt na SIMku a žádnou nepřečetl. Do toho mi ještě spadl držáček na SIMku z iPhona do díry pod ruční brzdou. Jak to kurva mám z té škvíry dostat, teď jsem pěkně v hajzlu teda. Po asi čtvrt hodině šťourání jsem to dostal ven za pomoci dvou šroubováků.

SIMku od Lycamobile jsem ořízl nůžtičkami a nožejkem a konečně ji mohl vyzkoušet v iPhonu. Bohužel, zase jen samý error a nic. “Ani očko ne-na-sa-díšššš! Kurva uuuž! Já to nebudu dělat! Do pyčééééé!”, řekl by Luboš Lakatoš.

Co se dá dělat, internet tak nutně nepotřebuju a zítra je taky den. Snad najdu nějaký plac s free wifi a zkusím to aktivovat přes web. Teď ještě najít nějaké blízké místo na spaní.

Vyjel jsem tedy z města a po pár kilometrech narazil na ceduli, že budou nějaké peřeje. To vypadalo slibně. Tady obloha byla úplně úžasná, červánky nad lesem, do kterých pršelo a zároveň svítilo sluníčko. Za chvíli jsem byl u mostu přes peřeje Formofoss a nechal to na malém plácku vedle. Sice to hučí, ale jinak je tam klid. Po perném večeru přišla vhod plechovka Lapin Kulta Arctic Malt. Není to žádný zázrak, ale lepší než žádné pivo.

Dneska 281 km, celkem 3891 km, průměrná spotřeba mezi 4 a 5 litrů na sto.

Další den.

Comments

Fork me on GitHub